TYPE=VIDEO
FORMAT=TIME

8 6
Sluneční soustava 2003

1 6
Sluneční soustava - malá část Vesmíru, širý, téměř prázdný prostor.

0 6
Pro člověka nepřátelské prostředí - bez ovzduší, bez pevné půdy pod nohama.

1 6
Slunce, planety a jejich měsíce, planetky a komety jsou jakési ostrůvky,

1 6
v nichž je hmota soustředěna.

0 6
Do sluneční soustavy počítáme však i menší tělíska - meteoroidy,

1 6
meziplanetární prach a plyn nebo částice záření - fotony.

1 6
Mezi všemi působí vzájemná přitažlivost, gravitační síla, která určuje jejich pohyby.

0 6
Zdaleka největší hmotnost má Slunce, a proto ostatní tělesa obíhají okolo něj.

1 6
Čím je těleso blíž k Slunci, tím obíhá větší rychlostí.

11 6
Nejvzdálenější planetou je Neptun, pak následují Uran, Saturn, Jupiter, Mars, Země, Venuše a Merkur.

0 6
Střední vzdálenost mezi Sluncem a Zemí, kterou nazýváme astronomická jednotka,

1 6
je 150 milionů kilometrů; světlo ji urazí za 8 minut 20 sekund.

0 6
Průměr zeměkoule je pouhých 13 000 km.

4 6
Planety a měsíce nesvítí vlastním viditelným světlem, jen odrážejí část slunečního světla.

3 6
Slunce je naproti tomu hvězda a jako taková září celým povrchem do všech směrů.

4 6
Někdy můžeme na čisté tmavé noční obloze spatřit záření odražené od nejmenších částeček

1 6
meziplanetárního prachu - tento jev nazýváme zodiakální světlo.

2 6
Meteoroidy, tedy kamenné úlomky od zlomků milimetru až po několik metrů v průměru,

0 6
mohou být dobře pozorovatelné v okamžiku, kdy vletí do ovzduší naší planety.

0 6
Při vzájemné rychlosti okolo 50 km/s se začnou zahřívat třením o vzduch ve výškách 150 km

0 6
nad zemským povrchem.

0 5
Zahřátý, svítící sloupec ionizovaného vzduchu, který pak vidíme na obloze, nazýváme meteor,

0 6
lidově "padající hvězda".

0 6
Několikrát do roka, například okolo 12. srpna nebo 18. listopadu,

1 6
Země prochází proudy kometárních meteoroidů, což se na obloze projeví jako meteorický roj.

2 6
Větší a pevnější meteoroidy mohou průlet atmosférou "přežít" a dopadnout na zem jako meteority.

4 6
Větší tělesa jsou planetky, někdy nazývané asteroidy.

1 6
Typicky mají nepravidelný tvar a tvoří je kamenný materiál.

1 6
V hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem obíhá asi jeden milion planetek větších než 1 km.

1 6
Malé měsíce planet, např. Fobos nebo Amalthea, jsou planetkám velmi podobné.

1 6
Velké měsíce jsou srovnatelné s malými planetami:

2 6
Jupiterův měsíc Ganymedes je dokonce větší než Merkur.

1 6
Tělesa s průměrem nad 1 000 km již mají pravidelnější, kulový nebo elipsoidální tvar.

1 6
Čtyři planety nejbližší Slunci - Merkur, Venuše, Země a Mars - se nazývají planety zemského typu.

1 6
Jsou si poměrně podobné: z velké části je tvoří kamenný materiál,

1 6
mají pevný povrch a s výjimkou Merkuru je obaluje tenká vrstva plynů - atmosféra.

2 6
Nejběžnějšími chemickými prvky v zemském tělese jsou železo, kyslík, křemík a hořčík.

1 6
Vzdálenější planety, Uran a Neptun, patří do skupiny, jejichž podstatnou složkou jsou ledy vody,

1 6
metanu a amoniaku anebo směs vodíku, hélia a kamene. Nazýváme je vnější planety nebo ledoví obři.

1 6
Jupiter a Saturn jsou plynnými obry. Nazýváme je také planetami jupiterova typu.

1 6
Jejich relativně malé jádro je pravděpodobně složeno z kamene a ledu,

2 6
rozsáhlý obal je z kovového a molekulárního vodíku a hélia.

1 6
Všechny velké planety mají prstence

1 6
(i když jen u Saturnu jsou snadno pozorovatelné)

1 6
a početné rodiny pravidelných i nepravidelných měsíců.

2 6
Slunce. Rozžhavená plynná koule, s povrchovou teplotou asi 6 000 st. C.

1 6
Skrývá v sobě přírodní termonukleární reaktor,

2 6
v němž se přeměňují jádra atomů vodíku na jádra atomů hélia a přitom se uvolňují fotony a neutrina.

1 6
Tento zdroj energie funguje již 4 a půl miliardy roků.

2 6
Výrazným projevem změn na Slunci jsou sluneční skvrny a erupce.

1 6
Obojí je způsobeno silným magnetickým polem,

2 6
jež ovlivňuje pohyb sluneční látky - elektricky vodivých ionizovaných plynů, čili plazmatu.

2 6
Nejrozsáhlejšími objekty sluneční soustavy mohou být komety.

0 6
Jejich ledovo-kamenné jádro je sice nepatrné (mívá průměr několik kilometrů),

0 6
ale když se přiblíží k Slunci,

0 6
začne led sublimovat a unikající plyny i strhávaný prach vytvoří komu a ohon.

1 6
Jejich řídká vodíková obálka může dosáhnout rozměru až 100 milionů kilometrů.

0 6
Kometární ohony vždy směřují přibližně od Slunce.

0 6
Molekuly plynů a prachová zrnka totiž interagují se zářením a slunečním větrem,

0 6
proudem nabitých částic, které se šíří ze Slunce do meziplanetárního prostoru rychlostí až 500 km/s.

1 6
Merkur, první planeta, dostává od Slunce nejvíce zářivé energie.

0 6
Na osvětlené polokouli je teplota přes 300 st. C,

0 6
ale odvrácená polokoule rychle vychládá na -200 st. C.

0 6
Povrch je pokrytý impaktními krátery, které vznikají při srážkách s planetkami nebo kometami.

0 6
Velkou část povrchu zatím nepozorovala žádná kosmická sonda.

0 6
Venuše je stále zahalena hustou atmosférou (tlak při povrchu je 90 krát vyšší než na Zemi).

0 5
Přestože obíhá okolo Slunce dvakrát dál než Merkur a navíc odráží dvě třetiny slunečního záření,

0 5
je na celém povrchu neuvěřitelná teplota 460 st. C.

0 6
Příčinou je silný skleníkový efekt

0 5
- oxid uhličitý v ovzduší propouští viditelné sluneční záření k povrchu,

0 6
ale pohlcuje infračervené záření z povrchu vyzařované a tím brání jeho ochlazování.

0 6
Pod neprůhlednou atmosféru umožnily nahlédnout radary

0 5
- zjistily povrch charakteristický zlomy a sopkami.

0 6
Z počtu impaktních kráterů lze odvodit,

0 5
že sopečná činnost přetvořila většinu povrchu Venuše před 700 až 500 miliony roků.

0 5
Třetí planeta od Slunce je Země.

0 5
Má příhodnou velikost a vzdálenost od Slunce,

0 5
aby se na jejím povrchu mohly vyskytovat nejen led nebo vodní pára,

1 5
ale i kapalná voda - jeden z předpokladů pro vznik života.

0 5
Prvotní ovzduší bylo zcela přeměněno činností živých organismů a dnes obsahuje především dusík

1 5
a kyslík. Od všech ostatních planet se liší také deskovou tektonikou

0 5
- zemskou kůrou rozpraskanou na jednotlivé desky, které se mohou pohybovat po vnějším plášti.

1 5
Oceánská dna neustále vznikají sopečnou činností v oceánských hřbetech a zanikají při zasouvání

0 5
pod jiné desky. Při kolizích desek se vrásní nová pásemná pohoří.

1 5
To může mít velký význam pro život na souši,

0 5
protože jinak by eroze mohla všechna pohoří postupně zahladit a celý povrch Země by pokrýval oceán.

1 5
Zemi provází Měsíc.

0 5
I ten má svůj význam pro pozemský život:

0 5
spolu se Sluncem působí slapovými silami střídání přílivu a odlivu.

0 5
Z dlouhodobého hlediska Měsíc stabilizuje rotační osu Země a brání tak náhlým extrémním výkyvům

0 5
klimatu. Ze Země můžeme pozorovat pouze jednu polokouli Měsíce,

0 5
protože Měsíc se otáčí okolo své osy se stejnou periodou, jako obíhá kolem Země.

0 5
Tento jev nazýváme vázaná rotace.

0 6
Měsíc se formoval přibližně před 4,45 miliardami let,

0 6
když se s Protozemí srazilo těleso asi o velikosti Marsu.

0 6
Při kolizi vzniklo obrovské množství úlomků, z nichž většina dopadla zpět na Zem,

0 6
část ale vytvořila okolo Země disk, který se během velmi krátké doby, snad několika týdnů,

0 6
pospojoval do jednoho satelitu - našeho Měsíce.

5 6
V blízkosti Země se mohou objevit i malá tělesa - planetky.

0 6
V průměru jednou za tisíc roků dochází ke srážce Země s planetkou větší než 100 m.

0 6
Jednou za několik desítek milionů roků může kolize s 10 km planetkou spolupůsobit při velkých

0 6
vyhynutích živočišných a rostlinných druhů.

0 6
Nejznámějším příkladem je vyhynutí dinosaurů před 65 miliony roků.

0 6
Mars. Planeta charakteristická červenou barvou, kterou způsobují oxidy železa.

9 6
Výšková mapa a rozložení kráterů na povrchu naznačují,

9 6
že asi před 3 miliardami let mohla být celá severní polokoule Marsu pokrytá oceánem.

9 6
Památkou na činnost tekoucí vody jsou erozní tvary v četných údolích.

2 6
Největší ze všech je Vallis Marineris, 4 000 km dlouhé, 7 km hluboké.

3 5
Údolí odvádělo vodu z vyvýšené oblasti Tharsis.

0 5
Tharsis je sopečného původu a najdeme na ní největší sopky sluneční soustavy

0 5
- například Olympus Mons, s výškou 27 km a základnou o průměru 600 km.

5 5
Poslední dvě miliardy roků je Mars z geologického hlediska spíše klidnou planetou.

0 5
Slabý vítr v řídké atmosféře si "pohrává" s drobnými zrnky písku,

0 5
sezónní změny vedou k pravidelnému zvětšování polárních čepiček v zimě a zmenšování v létě.

3 6
Na dráze mezi Marsem a Jupiterem můžeme nalézt například planetku číslo (243) Ida.

0 6
Tato padesátikilometrová planetka patří do rodiny Koronis,

1 6
což lze poznat podle podobných drah a podobných barev jejich členů.

1 6
Kdysi tvořily tyto planetky jediné těleso,

0 6
které se však zcela roztříštilo při nějakém velkém impaktu.

1 6
Přitom asi vznikl i současný měsíček Idy - kilometrový Dactyl.

1 6
Jupiter; má větší hmotnost než všechny ostatní planety i menší tělesa sluneční soustavy dohromady.

0 6
Vyzařuje asi dvakrát tolik energie, než přijímá od Slunce.

0 6
Zdrojem je zřejmě nepatrné zmenšování planety a přeměna rotační energie na teplo.

0 6
V atmosféře Jupitera je již několik století pozorována obrovská bouře, nazývaná Velká rudá skvrna.

6 6
Z desítek Jupiterových měsíců jsou asi nejpozoruhodnější Io a Europa.

0 6
Slapy Jupitera jsou na Io natolik silné,

0 6
že deformují celý měsíc a zahřívají jeho nitro na teplotu několik tisíc stupňů Celsia.

0 6
Na povrchu se to projevuje neustálou vulkanickou činností.

0 6
Sopky chrlí síru do výšek několika set kilometrů a neuvěřitelnou rychlostí povrch mění.

5 6
Europa je naopak velmi hladký měsíc, pokrytý vodním ledem.

1 6
Struktura prasklin a magnetometrická měření však svědčí o existenci podpovrchového kapalného oceánu.

9 6
Saturn. Proslul krásou svých jasných prstenců.

1 6
Přestože mají poloměr přes 100 000 km, jsou tlusté nejvýš několik stovek metrů.

1 6
Zdálky vypadají jako řada tisíců různě jasných a různě průhledných prstýnků,

1 6
ale ve skutečnosti se skládají z jednotlivých ledovo-kamenných úlomků s typickým rozměrem 10 cm.

1 6
"Mezery" a jiné struktury v prstencích jsou způsobeny gravitačními poruchami malých měsíců

1 6
obíhajících přímo v prstencích nebo vně. Za nejnápadnější Cassiniho dělení může měsíc Mimas.

7 6
Uran; již téměř není vidět na obloze pouhým okem.

0 6
Byl objeven náhodou dalekohledem, a to Williamem Herschelem v roce 1781.

0 6
Zajímavostí je jeho rotační osa,

0 6
která leží takřka v rovině oběžné dráhy a Uran tak ke Slunci natáčí střídavě severní a jižní pól.

1 6
Objev Neptunu byl jedním z největších triumfů nebeské mechaniky 19. století:

0 6
z pozorovaných poruch dráhy Uranu se podařilo Adamsovi a Le Verrierovi vypočítat polohu neznámé

0 5
planety, kterou posléze Galle na obloze skutečně nalezl.

0 6
Stejně jako u ostatních velkých planet pozorujeme v horních vrstvách atmosféry vítr o rychlosti

0 6
několik set metrů za sekundu.

0 6
Podobně jako na Jupiteru a Saturnu (nikoli na Uranu) se na Neptunu objevují skvrny a bouře,

0 5
jež jsou asi projevem vnitřního zdroje tepla.

0 6
Pluto a Charon zatím nenavštívila žádná kosmická sonda.

1 6
I nejlepší pozemské dalekohledy na nich rozliší jen několik světlých a tmavých oblastí.

2 6
Za Neptunem se však podařilo objevit stovky jiných těles obíhajících po podobné dráze jako Pluto

1 6
nebo ještě dál. Celou populaci nazýváme Kuiperův pás.

1 6
Jedná se o tělesa ledová, často velmi tmavá, odrážející okolo 4 % slunečního záření.

1 6
Rovnovážná teplota na jejich površích je několik desítek stupňů nad absolutní nulou

1 6
(tedy -273 st. C).

6 6
Okolo vnitřní sluneční soustavy se nachází ještě sférický Oortův oblak.

0 6
Není pozorovatelný přímo, ale usuzujeme na něj podle nových dlouhoperiodických komet,

1 6
které přilétají do vnitřní části soustavy rovnoměrně ze všech směrů.

1 5
Dál už je oblast, kde pomalu začíná převažovat přitažlivost cizích hvězd...

5 6
Kromě osmi planet ve sluneční soustavě je známo ještě několik stovek extrasolárních planet,

0 6
jež obíhají kolem cizích hvězd.

0 6
Soudobé astronomické přístroje nedovolují tyto vzdálené planety pozorovat přímo,

0 6
ale jejich vlastnosti se vypočítávají z fotometrických nebo astrometrických měření mateřských hvězd.

0 5
Většina zatím objevených extrasolárních planet je větší než Jupiter a zároveň obíhá ve vzdálenosti

0 6
menší než Země kolem Slunce.

10 6
Jen v naší Galaxii existují stovky miliard hvězd.

9 6
V celém pozorovatelném vesmíru jsou desítky bilionů galaxií...

4 5
Jaká je minulost a budoucnost sluneční soustavy?

0 6
Analýzou rozpadu radioaktivních prvků v primitivních meteoritech jsme se dozvěděli,

0 6
že tyto meteority utuhly před 4,56 miliardami roků.

1 6
V téže době vznikalo Slunce a formovala se celá planetární soustava.

1 6
Hvězdy, vlastně celé hvězdokupy,

0 6
vznikají z mezihvězdných plyno-prachových oblaků (s hlavní složkou molekulárním vodíkem).

1 6
V jejich nejchladnějších částech, za teplot jen několik stupňů nad absolutní nulou,

1 6
dochází ke gravitačnímu kolapsu - silnému zhuštění, následnému zvýšení tlaku,

0 6
teploty a zažehnutí termonukleárních reakcí. Právě tehdy vznikne nová hvězda.

1 6
Okolo se tvoří plochý disk ze zbývající látky.

1 6
V disku dochází k častým srážkám, které vedou k postupnému spojování menších tělísek ve větší.

4 6
Nakonec zůstane jen několik velkých těles, ve kterých se soustředí většina hmotnosti.

4 6
Tomuto procesu říkáme akrece.

4 6
Zárodky planet, planetesimály,

0 6
se dále zahřívají kvůli teplu z radioaktivního rozpadu nestabilních prvků.

0 6
Přispívají k tomu i zmiňované kolize.

0 6
Větší tělesa jsou částečně nebo úplně přetavena, čímž se ustaví jejich kulový tvar.

0 6
Diferenciací pak vznikne jádro z hustších hornin, kdežto v plášti a kůře zůstanou řidší horniny.

0 6
Ve větších vzdálenostech od Slunce mohou vzniknout jádra velkých planet,

1 6
protože je zde dostatek ledových planetesimál, které v blízkosti Slunce existovat nemohou.

2 6
Jakmile překročí hmotnost jádra jistou kritickou hodnotu,

1 6
začne na sebe rychle nabalovat okolní plyn a hmotnost planety se mnohonásobně zvýší.

2 6
Nakonec silné ultrafialové záření a hvězdný vítr způsobí,

4 6
že se zárodečná mlhovina zahřeje a "rozfouká" do okolního prostoru.

4 6
Sluneční soustava tím získá takřka dnešní podobu. Celý proces vzniku trval řádově 100 milionů let.

4 6
Jak víme z pozorování jiných hvězd a modelů hvězdného vývoje,

0 6
bude Slunce poklidně svítit ještě asi 6 miliard let.

0 6
Poté se spotřebují zásoby vodíku v jádře,

0 6
dojde k "přestavbě" celého nitra a Slunce se změní na červeného obra.

1 6
Vnitřní planety mohou zcela zaniknout.

0 6
V dalších fázích červený obr vybuchne jako nova, odvrhne svoji obálku,

0 6
která bude krátkou dobu pozorovatelná jako planetární mlhovina.

0 6
Po Slunci zůstane jen obnažené chladnoucí jádro - bílý trpaslík.

1 6
Ve výzkumu planetárních systémů je stále mnoho otevřených otázek.

1 6
Co nás čeká v nejbližších letech? Sonda Cassini bude podrobně zkoumat Saturn a jeho soustavu měsíců,

1 6
výzkum Marsu bude pokračovat například sondami Mars Express a Mars Exploration Rover,

1 6
Merkur bude mapován sondami Messenger a BepiColombo, k Plutu se vydá sonda New Horizons.

1 6
Sonda Stardust má poprvé na Zem přivézt vzorky prachu z komety Wild 2,

1 6
Hayabusa by měla získat malý vzorek z blízkozemní planetky Itokawa,

1 6
meziplanetární sonda Dawn se stane oběžnicí planetek Vesta a Ceres.

2 6
Pravděpodobně objevíme stovky dalších extrasolárních planet, některé tak malé jako naše Země.

0 6
Budoucí velké kosmické dalekohledy umožní získat spektra jejich atmosfér.

0 6
Najdeme-li ve spektrech čáry příslušející molekulám dusíku a kyslíku, můžeme doufat,

0 6
že by na vzdálených planetách mohla existovat biosféra.

0 6
Tisíce jiných překvapivých objevů však předpovědět nelze...