Měsíčník - leden 2001 - Co vlastně objevil Clyde Tombaugh?

7. února si připomeneme 95. výročí narození objevitele "nejvzdálenější planety" sluneční soustavy - Pluta. Následující odstavce snad pomohou ozřejmit, proč jsou slova nejvzdálenější planety v uvozovkách.

Na přelomu 19. a 20. století došli astronomové k závěru, že za Neptunem existuje další planeta, jejíž gravitace způsobuje poruchy dráhy Neptunu a Uranu. Na základě gravitačních poruch se pokoušeli vypočítat polohu neznámé planety na obloze (stejným způsobem byl předtím objeven Neptun) a poté ji vyfotografovat.

Hyperaktivní byla v tomto směru především soukromá Lowellova observatoř v USA. Již za života jejího zakladatele, Percivala Lowella, probíhaly pokusy o vyhledání nové planety ve vytipovaných místech oblohy. Poprvé v letech 1905 až 1907 a potom ještě několikrát se stále většími a dokonalejšími přístroji. Stále marně.

V lednu 1929 přišel na observatoř mladý pozorovatel, Clyde Tombaugh. Pomocí astrografu o průměru 33 cm pořizoval dvojice snímků oblohy, jejichž porovnáním je pak možné objevit pohybující se těleso. Jak později naznačil sám Tombaugh, práce byla ovlivněna spěchem a honbou za co nejrychlejším úspěchem a slávou. Jeho úkolem bylo pouze fotografovat. Planetu na snímcích hledali jiní. Za půl roku pořídil stovku snímků oblohy, ale zkontrolováno bylo jen několik párů. Tombaugh vzpomíná, že v dubnu a květnu 1929 byly během pouhých dvou týdnů zkontrolovány snímky souhvězdí Blíženců. Příliš rychle a povrchně. Bylo na nich 700 000 hvězd a nová planeta! Zůstala přehlédnuta.

V červnu 1929 pověřil Vesto Slipher, ředitel observatoře, kontrolováním snímků Tombaugha. Ten, po dalším půlroce pečlivé práce, nakonec novou planetu našel na snímcích z ledna 1930. Byla stále ještě v Blížencích. Když Tombaugh zpětně kontroloval snímky pořízené v minulosti, zjistil, že hledači z Lowellovy observatoře novou planetu přehlédli již v roce 1915. Není se však čemu divit. Astronomové očekávali planetu desetkrát jasnější než těleso, které objevil Tombaugh!

Těleso bylo opravdu velmi podezřelou planetou. Kromě toho, že bylo mnohem slabší než se očekávalo, mělo také velmi skloněnou a velmi protáhlou eliptickou dráhu, zcela nepodobnou drahám ostatních planet (v letech 1979 až 1999 bylo blíž ke Slunci než Neptun). Přesto bylo přiřazeno k planetám a pojmenováno podle boha podsvětí - Pluto.

Snímek dvojice Pluto-Charon kosmickým dalekohledem HST (kamera FOC) z 21. 2. 1994. Planeta byla tehdy od Země vzdálená 4,4 miliardy kilometrů.
Následujících šedesát let jsme si všichni zvykali na to, že sluneční soustava má devět planet a někteří dokonce hledali ještě desátou. V roce 1978 se zjistilo, že Pluto je dvojité - jeho satelit dostal jméno Charon. Teprve na konci osmdesátých let 20. století se podařilo zjistit rozměry a hmotnosti obou těles. Pluto má průměr 2400 km (je o 1000 km menší než náš Měsíc), průměr Charonu je 1200 km a obě tělesa dohromady mají hmotnost 5x menší než náš Měsíc. Pluto tedy svou dráhou a svými rozměry mezi planety nepatří!

Kam patří? V roce 1992 bylo objeveno těleso dodnes označované pouze kódem - 1992 QB1. Nachází se až za Neptunem a hlavně nezůstalo samo. Dnes již tušíme, že Tombaugh neobjevil nejmenší planetu, ale největší z velkého množství malých, zřejmě převážně ledových těles, která za Neptunem obíhají v jakémsi pásu podobném pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Působením přitažlivosti Jupiteru a Saturnu se některá z těchto těles vydávají do blízkosti Slunce a stávají se kometami. Existenci takového pásu těles předpověděl již v padesátých letech minulého století Gerard Kuiper. Proto se tomuto útvaru často říká Kuiperův pás. Mnohdy se také tělesům za Neptunem říká Plutina - podle největšího z nich. Oficiální vyřazení Pluta ze seznamu planet je tedy, doufejme, již jen otázkou několika let. Odvykat si asi budeme mnohem déle.

Jan Veselý