Měsíčník - červen 2000 - Halové jevy

Halové jevy jsou optické úkazy v atmosféře, které vznikají odrazem a lomem slunečního nebo také měsíčního světla na ledových krystalcích rozptýlených ve vzduchu. Na obloze mívají vzhled světlých, bělavých nebo duhových oblouků, pruhů či kol. Často září nad našimi hlavami bez toho, abychom si jich povšimli.

První písemné záznamy o těchto atmosférických úkazech jsou ze 4. století př. n. l. od starověkého přírodovědce Aristotela. První soubornou teorii o vzniku halových jevů podal francouz E. Marriotte v roce 1681. V historii se vyskytlo několik impozantních úkazů, které upoutaly pozornost široké veřejnosti. Takový úkaz se např. objevil v Petrohradě 18. VI. 1890, jak jej zachycuje Lowitzova kresba.

Krystalky ledu se mohou vyskytovat především v oblacích druhu cirrostratus a cirrus, někdy bývají rozptýlené v přízemní vrstvě, což je častá situace v arktických oblastech. Základním tvarem krystalu je pravidelný šestiboký hranol mající podobu sloupku, destičky, pyramidy (jehlanu), případně hvězdice (dendritu).

Nejčastějšími úkazy jsou malé halo (číslo 1 na schématu), boční slunce (6), halový sloup (8) a cirkumzenitální oblouk (9) - jsou pozorovatelné asi 30 až 100 krát do roka. Jiné halové jevy jsou však podstatně vzácnější, protože pro jejich vznik jsou potřeba speciální tvary ledových krystalků, jejich orientace a pohyby.

V této souvislosti si vás dovolujeme pozvat na přednášku "Halové jevy v atmosféře", která se koná na hvězdárně ve středu 7. VI. 2000 od 17 hodin. Obsahem přednášky bude přehled typů halových jevů s obrazovými ukázkami, matematický rozbor jejich vzniku, ukázka simulačního softwaru a promítání diapozitivů.

Miroslav Brož

[ Seznam Měsíčníků ]