Radioaktivní torbernit

Na poliččce v kanceláři u výstavní místnosti je kousek minerálu torbernitu s malým obsahem oxidu uraničitého, potažmo radioaktivního uranu U-238 (s poločasem rozpadu T1/2 = 4,47 miliardy roků). Rozpad uranu produkuje ionizující záření alfa neboli jádra hélia (ta jsou ale zcela odstíněna krabičkou a igelitem), beta neboli elektrony a gama neboli fotony (ty vyletují ven).

Jeho aktivita je asi pětkrát vyšší než běžné pozadí (0,2 mikroSv/h). Přiložíte-li Geigerův-Millerův počítač těsně ke kameni, naměříte dávku okolo 0,85 mikrosievertu za hodinu. Čili, kdyby se někdo na kámen díval z těsné blízkosti pět minut, obdržel by takovou dávku, jakou každý člověk dostává za každých 25 minut z přírodního pozadí. Když se děti dívají ze vzdálenosti metr nebo více, je jejich dávka ve srovnání s pozadím už zcela zanedbatelná, protože ubývá se čtvercem vzdálenosti.

Pravidlo pro použití: nevyndávat z průhledného pytlíku ani z krabičky, aby se člověk nenadýchal prachu z torbernitu. (Prachové zrníčko v plicích by působilo na jedno místo tkáňe z těsné blízkosti a také neustále, čemuž se chceme vyhnout.)

Hodnoty dávek pro srovnání: přirozené pozadí - 1,7 miliSv/rok; tříhodinový let dopravním letadlem - 0,03 miliSv; jedno lékařské vyšetření retgenem - 0,1 miliSv; pobyt u plotu budoucího úložiště jaderného odpadu - <0,1 miliSv/rok; smrtelná dávka - několik Sv (během krátké doby).

Exponát laskavě zapůjčil Tomáš Jurgovič.

[ Seznam experimentů ]