Podzim 2019

Děčínsko s výjezdem do Saska

Termín konání podzimní akce byl určen na 28. a 29. září.

Děčínsko jsme zvolili k naší podzimní akci proto, že nás zajímalo přemístění Muzejíčka hodin Českého horologického spolku ze Soběslavi.

Organizátorství bylo rozděleno dvěma osobám, zvlášť pro sobotu a pro neděli.

V sobotu jsme poznávali hodiny v Děčíně a jeho okolí, v neděli hodiny v Německém příhraničí.

Pro ubytování jsme doporučovali Zámeckou sýpku, s tím, že ubytování si musí každý zajistit sám!

Bohužel jsme se museli ubytovat na několika různých místech, protože měli údajně obsazeno.

V pátek se dozvěděli ubytovaní v Zámecké sýpce, že je několik pokojů volných. Zkoušeli přemluvit ty, kterým bylo sděleno, že už má Zámecké sýpka plno a našli si ubytování jinde, aby situaci přehodnotlili. Vzhledem k tomu, že si zajistili rezervaci, neměli chuť situaci měnit.

Organizátor sobotního programu nás do poslední chvíle napínal a vypadalo to, že pojedeme na tajný výlet. Nakonec v sobotu při setkání rozdal seznam zastávek se souřadnicemi.
Místo a čas, kde vznikne kolona z aut účastníků, bylo na webové stránky vloženo až ve čtvrtek před akcí. Díky neurčitosti nebyli pozváni příznivci slunečních hodin ani prostřednictvím konference ASHK, ani hromadným mailem. Akce se zúčastnilo celkem 13 osob.



Sobotní program

Sraz účastníků svolal Miloš na 9:00 hod do České Lípy 50°41'2.877"N, 14°32'8.946"E, na náměstí Dr. Edvarda Beneše, aniž by věděl které hodiny a v jakém pořadí navštívíme. Jedinou jistotou bylo, že se má dojet do Děčína.

Prvními hodinami na seznamu, který jsme "na startu" obdrželi, byly hodiny v miniparčíku v místní části Špičák.
Hodiny jsme našli v dosti zuboženém stavu.

Zaparkovali jsme v okolí asi na třech místech.

pozůstatek slunečních hodin

Po prohlídce hodin jsme nasedali do aut. Bohužel Miloš zjistil, že peleton odjel a tak se vydal za dalšími hodinami sám. Kolegy nepotkal a tak se vydal na další stanoviště dle seznamu.

Připadalo mu to jako při orientačním běhu, jen nevěděl, zda ten, který co nejdříve absolvuje všechny zastávky, vyhrává. Kontroly na stanovištích nebyly a tak na každé zastávce fotil, aby měl důkaz, že žádnou zastávku nevynechal.

V obci Horní Libchavy u zámku se účastníci opět setkali.

zbytky hodin celkový pohled na zámek

Při hledání domu č.p. 22 v Libchavách se peleton znovu roztrhl. Nakonec jsme hodiny našli a s majitelkou se pobavili. Zavřela psa a pustila nás blíže k hodinám. Dozvěděli jsme se, že si číselník malovala sama a navíc, že vymalovala autobusové zastávky v obci.

hezké sluneční hodiny

Pak jsme se vydali k místnímu kostelu. Řada nás si výmalby zastávek nevšimla. Nic se však nestalo, protože jsme ještě několikrát kolem zastávek projížděli.

sluneční hodiny na kostele

Dalšími hodinami na trase byly hodiny v obci Radeč, kde jsme poprvé při podzimní akci společně vyfotili.

společné foto

Následovala zastávka v Horní Polici.

zchátralé hodiny

V Mistrovicích jsme viděli hned dvoje hodiny. Jejich autorem je Tomáš Rachač.

s plovoucími číslicemi se dvěma časovými údaji

Na oběd jsme se zastavili v Klubu centra pro vzdělávání a kulturu (CVAK). Byla to dobrá volba, výběr, kvalita, cena i rychlost byly výborné.
Po obědě se chtěli někteří vrátit ke vzdáleným hodinám a vyfotit je, jak "tikají". Nemohli jsme ale ztrácet čas.

Při obědě jsme dostali na p. Rachače kontakt a po obědě jsme se za ním rozjeli. Díky tomu jsme v Manušicích spatřili několik slunečních hodin, které dosud v naší evidenci nebyly. Na ukázku dvoje z nich.

hodiny na šikmé střeše západní ve štítu

Možná by se návštěva u p. Rachče protáhla, ale začalo pršet a navíc jsme byli upozorněni, že stojíme na soukromém pozemku a majitel byl nervózní.
I tak jsme získali zpoždění, a museli zvažovat, které hodiny z původního plánu vynechat a které navštívit. Vynechali jsme dvoje hodiny v Kamenickém Šenově, jedny v Kerharticích a další ve Velké Veleni.

Vedoucí kolony odbočil na úzkou silnici, kam se ostatní účastníci obávali vjet a jeli jinou trasou.
On vůbec průběh akce dělal dojem, že se jedná o souboj navigačních aplikací. Když se kolona vozidel zpřetrhala, každý účastník věděl, kam má dojet, ale navigační aplikace ukazovaly uživatelům několik možnosti. Bylo na každém, jakým informacím věřit, které vozidlo sledovat a kudy se vydat.

Zastavili jsme se u kostela sv. Anny v Malé Veleni - Jedlce. Zde jsme pochválili správnou polohu nodu, ale vůči poloze hodinových čar jsme měli výhrady.

další hodiny

Ve čtyři hodiny jsme měli domluvenou návštěvu výstavy hodinária. Proto jsme spěchali do Děčína.

Při přesunu se kolona opět roztrhala, ale na zámek nás většina dorazila (chyběla jen osádka auta z Českých Budějovic). Bohužel zámecké hodiny DC 13 byly pod lešením. Jarek se vydal na lešení, ověřit v jakém jsou hodiny stavu a měřil základní rozměry hodin.

Průvodcem expozicí hodinária nám byl p. Baudisch. Vysvětlil nám, že díky výměně střešní krytiny museli uklidit část exponátů, na které by mohlo pršet.
Na výstavu jsme se dostali vlastně protekcí, protože kvůli pracím na střeše byla výstava veřejnosti nepřístupná.

Které snímky pro ilustraci vybrat, je dost problematické. Exponátů jsme viděli hodně a byly různorodé.

co vyfotit? nevíme, kam se dívat dřív nouzové tlačítko

S průvodcem jsme se ještě vyfotili. (Na snímku vpravo.)

společné foto

Při poznávání zámecké zahrady jsme sice zmokli, ale viděli jsme hned dvě duhy najednou.

hned dvě duhy najednou Zámecká sýpka s duhami

Zastavili jsme se u Zámecké sýpky a v restauraci Ouplav. Zjišťovali jsme, kam se vydat na večeři. Skončili jsme v restauraci U Pekaře. Žádná videoprojekce s přednáškou se nekonala. Museli jsme si vystačit sami - bez technických vymožeností.

Nedělní program

Plánovali jsme odjezd v 8:30 hod. Účastníci byli disciplinovaní, dostavili se včas a díky tomu jsme vyjeli několik minut před plánovaným časem.

setkání na startu

V Hřensku se měli připojit ke koloně dva účastníci. Nikde jsme je neviděli a teprve při příjezdu do Krippen (místní část Bad Schandau) volali a chtěli nějaké upřesnění.

Našli jsme parkoviště, kam se vešla všechna vozidla naší výpravy. Pak jsme se vydali na stezku sonnenuhrenweg.

mapka s rozmistěním hodin

Protože v obci Krippen není informační/turistické středisko, měl si každý předem stáhnout a vytisknout prospekt o stezce.

Vzhled hodin, které lze vidět na stanovištích 5, 6, 7, 9, 11, 12 a 19, je uveden na mapce.
Vzhled dalších s uvedením adresy je patrný ze stránek sonnenuhren.

Na adrese Bächelweg 14 bydlí pan Gerhard Englick, který je autorem gnómonického řešení drtivé většiny zdejších hodin. Na své zahradě má širokou plejádu hodin různého typu a vzhledu. Protože nebylo jisté, že se akce zúčastní osoba znalá německého jazyka, předem jsme ho o své návštěvě neinformovali. Jedna z obyvatelek domu nás na zahradu pustila. Dozvěděli jsme se, že není doma a vrátí se až odpoledne.

Samozřejmě, že i zde jsme hledali možnost ke skupinovému foto.

stejně se všechny hodiny nevejdou v zahradě slunečních hodin

Délka trasy slunečních hodin, nebyla v informačních materiálech nalezena. Lze ji odhadnout na cca 6 km. Původně jsme si mysleli, že není v našich možnostech projít celou trasu. Nakonec jsme celou trasu prošli. Poslední část jsme již šli v dešti. Dohodli jsme se, že díky takovému počasí nemá smysl přejíždět na další stanoviště - do obce Gamig vzdálené asi 35 km.

Větší přehled hodin na stanovištích v uvedené obci je uveden v našem katalogu slunečních hodin.

Museli jsme ocenit nápaditost tvůrců hodin. Jednou byl číselník ve tvaru jitrnice a ukazatel ve tvaru prasečího ocásku, jindy měl ukazatel tvar násadky s perem, nos Pinocchia nebo námořní kotvy. Rovníkové hodiny byly vytvořeny z mlýnského kola. Na památku místní papírny jsou jedny hodiny ve tvaru rozvinuté role papíru.
K vidění byly i hodiny na satelitní anténě.

Těžké bylo vybrat na ukázku jen některé.

poštovní hodiny nerezové provedení hodiny pro kováře

Na číselníku zemních vodorovných hodin jsme chtěli z osob vytvořit ukazatel ve tvaru kulisy. Moc se nám to nepodařilo.

se stupnicí výšek

U posledních hodin na naši vycházce byla vidět na účastnících únava. Někteří ani tak daleko nedošli.

usednutí u hodin

Většina účastníků se rozloučila a odjela. Pouze dvě auta jela společně na oběd do Velemína.

Protože z Velemína to jsou jen 3 km k nejbližším slunečním hodinám, zajela se osádka obou vozidel na hodiny podívat.
Byla nádherná dohlednost a Milešovka byla jako na dlani.

jedny z Milošových hodin pohled z Milešova na Milešovku

V Milešově se osádky dvou vozidel navzájem rozloučili a gnómonická náplň výletu skončila i jim.

MN

Upravit ]