Jaro 2013 - Táborsko

Jarní akce se uskutečnila ve dnech 27. a 28. dubna 2013.

Vydali jsme se za slunečními hodinami do okolí Tábora. Akci organizačně připravil Jindřich Traugott.

Tentokrát se účastníci sjeli z různých koutů republiky v pěti osobních autech.

Start výpravy byl v sobotu 27. 9. v 9:00 hodin v Miličíně (okres Benešov) na náměstí.

Jako tradičně, předpověď počasí nebyla příznivá. Nakonec jsme deštníky vůbec nepotřebovali. Organizátor akce Jindřich Traugott při přípravě trasy nechával majitelům slunečních hodin v poštovních schránkách vzkaz, aby počítali s naší návštěvou.

seznam zastávek mapka

Původní seznam zastávek a vlastně i trasa (viz výše) se při akci změnily.

Sobotní program

jedny z prvních hodin

Zastavení u prvních hodin bylo v Miličíně 251. U hodin v Miličíně 181 zjistil Vraťa, že v domě bydlí rodina se shodným příjmením. Vyměnili si kontaktní údaje a budou pátrat, zda nejsou vzdálení příbuzní.

Uhrinovi přijeli s větší časovou rezervou. Pavel zde objevil další sluneční hodiny s obdobným vzhledem jako v Miličíně 181.

Sice jsme chtěli atrapy slunečních hodin z keramiky a kovu (ve stylu Schäfer shop) vynechat, ale nešlo to. Okolo prvního keramického sluníčka jseme prošli v Miličíně.

Objekt se slunečními hodinami ve Střezimíři byl uzamčen. Obcházeli jsme plot a hledali, zda se hodiny dají odněkud vyfotit.

pohled na hodiny

Další hodiny nás čekaly v Borotíně.

pohled na hodiny

Zastavujeme u kapličky v Řevnově, kde po hodinách již není ani stopy. Jindra zkoušel vyhledat kompetentní osoby a dohodnout s nimi znovuzřízení hodin.

Do Chotovin, kde je další keramické sluníčko, jsme nezajížděli.

Díky stavebním pracem v Táboře jsme přizpůsobili pořadí a přesun mezi zastávkami u hodin. První zastávka byla v Budějovické ulici.

hodiny v Budějovické

Při přesunu k mlýnu jsme míjeli kovovou atrapu hodin v Lužnické ulici.

Veselých mlýn, hlavní budova mlýnu nabídla hned dvoje hodiny. Byla zde k vidění i spousta jiných zajímavých věcí.

Veselých mlýn výška vody
pohled na vodní kolo hodiny u řeky hodiny u vstupu

Po zaparkování vozidel se přemisťujeme směrem k náměstí. V Příběnické ulici procházíme okolo vkusných hodin. Jak dokládají historické fotografie z archivu fotoateliéru Šechtl a Voseček v Táboře, dům i hodiny mají bohatou historii.

pohled na dům hodiny reklama pro ubytování

V podloubí na Žižkově náměstí míjíme další keramické sluníčko.

hodiny v podloubí

Jedeme k další kovové atrapě, ale i na oběd. Obojí je totiž v Táboře - Měšicích 474, v hotelu Elzet.

hodiny Schäfer shop sezení u stolu

Přemísťujeme se do Sezimova Ústí k vodorovným hodinám s gnómonem ve tvaru koule. Jindra nás upozornil na některá svá zjištění. Přivezl si s sebou náčiní, aby si ověřil některé rozměry a doma v klidu provedl analýzu gnómonické správnosti hodin (nedostatky číselníku vzhledem k poloze gnómonu). Dost ho ověření správnosti zaujalo a počítá s tím, že do Sezimova Ústí nejméně ještě jednou zajede. Těšíme se na výsledky jeho zjištění.

Seskupili jsme se pro společné foto a požádali místního cyklistu aby nás vyfotil. Aniž bychom ho vyzvali, rozhovořil se na téma Sezimovskýho žebráka. Ano i tak vidí místní sochu. Prý má socha štěstí, že je kovová, protože už se jí věšeli na ruku, ale nezlomili ji.
Jarek pak sondoval názory dalších kolemjdoucích. No to jsme se dozvěděli věcí - že se podobá figurou někdejšímu starostovi apod.
Pan Král z Věžního muzejíčka v Soběslavi nás upozornil na další nepřesnost. Na vysvětlující tabulce je uvedeno, že "čas ukazuje stín žulové koule, kterou drží V LEVÉ RUCE ve výšce 3,9 m socha Strážce času".

Jindra s náčiním kolmost rovnodennostní přímky na polední tabulka u hodin
společné foto

Následoval přesun do Plané nad Lužnicí. Po prohlídce hodin na kostele sv. Václava odpočíváme na lavičce.

Jindra volá přítelkyni na telefon aby zjistil telefonní číslo, které si zapomněl zapsat nebo uložit do mobilu. Jindra k zapamatování diktovaného telefonního čísla využil tři externí paměti: Ludi, Vrati a Míry - každý si zapamatoval jednu trojici číslic.

hodiny na kostele posezení

V obci Ústrašice marně hledáme hodiny, které tu kdysi byly. Údajně je již brána statku či usedlosti jiná a o hodinách v obci nevědí.

Následuje plánovaná zastávka ve Skalici 59. Doktor Kutil nám vysvětluje, jak hodiny řešil.

hodiny ve Skalici společné foto

Hodiny ve Skalici 10 již nejsou vidět ani přes plot.

hodiny focené přes plot

Následuje návštěva nově zjištěných hodin v obci Rybova Lhota. Upozornění na dosud neevidované hodiny je důkazem, toho že o spoustě hodin dosud nevíme.
Zajímavé bylo i povídání manželů Bukvových jak je vytvářeli a hledali motiv kresby na číselníku.

hodiny pro potěchu diskutujeme
skupinové foto

Přesouváme se do Soběslavi k hodinám do Mrázkovy ulice na Senior-domě. V ulici je zajímavé seskupení objektů - restaurace "U mrtvoly" a hřbitova.

Zastavujeme se u hodin v Komenského 49 a pak již hurá do věže gotického kostela sv. Petra a Pavla. Zde byla domluvena návštěva Věžního muzejíčka s panem Králem (občanské sdružení Virtuální muzeum hodin o.s.).

Nejprve jsme se věnovali expozici hodin.

hodiny všude zkoumáme klademe otázky

Hodiny různého provedení, ale i velikosti jsou zde naprosto všude.

hodiny všude hodiny i na stropě hodiny známých i neznámých typů hodiny v otočné vitríně

Přesouváme se do expozice zvonařství.

o zvonech v další expozici

Fyzicky zdatnější osoby se vydali po schodech na vyhlídku z věže. Byl zde pohled i na naše auta shodně označená cedulkami.

pohled shora společné foto

Následoval přesun do ubytovny TJ Spartak Soběslav. Na recepci visela cedula "Jsem v hale", recepčního bylo nutno vyhledat. Přestože jsme všichni měli rezervováno ubytování, nemohl rezervace najít. Nakonec jsme se ubytovali všichni.

Jindra měl žízeň a zahrál si v samoobslužném automatu o coca-colu, ale nevyhrál. Natolik ho to rozlítilo, že automat málem rozkopal. Svých 30,- Kč z bedny nevykopal.

Po večeři jsme se sešli v tamější klubovně pro cca 25 lidi. Přivezli jsme si vlastní techniku, ale Luďa s námi zašpásoval, protože přivezl vadnou prodlužovací šňůru. Odhalili jsme ho. Vystoupení nepřekazil.

Vystoupení pro své kolegy připravili:

  • Vratislav Zíka – Chyby v popisu konstrukce Analémmat architekta Vitruvia
  • Miloš Nosek - příspěvky do katalogu, seznámení s obsahem knihy Lukase Vocha z r. 1778

Jejich vystoupení bylo vyčerpávající. (Někteří posluchači usnuli již při prvním vystoupení.) Jindra zapomněl doma flash, takže vystoupit nemohl. Jarek se vystoupení pro pokročilý čas vzdal. Miloš měl v rezervě informaci o návštěvě slunečního hodináře z Japonska, ale tu si nechal na jindy (při nedělním obědě).
Unaveni jsme šli spát. V jiných letech pokračovala diskuze na některém z pokojů, tentokrát nikoli.

Nedělní program

Disciplinovaně jsme stáli nastoupeni u svých vozidel v 9:00 hod.

plán na neděli

První hodiny v seznamu byly v Zálší. Měli jsme je evidovány na budově zemědělského družstva. Jindra nás dovezl k domnělému stanovišti. Hledal informace od místního občana. Ten však neuměl poradit. Jeho manželka však věděla o slunečních hodinách na faře. Protože vchodová branka byla uzavřena, doporučila nám, odkud můžeme hodiny vyfotit. Díky této informaci se opět katalog rozrostl.
Před odjezdem nám ještě stihla dát reklamní letáčky s informacemi o obci a jejích aktivitách.

nově zjištěné hodiny

V Sudoměřicích u Bechyně č.p. 83 nás čekalo příjemné překvapení. Připravili se na náš příjezd a hodiny původně zarostlé se skvěly ve své kráse.

vyproštěné hodiny společné foto

Miloš se zajímal o to, kdo a k čemu používá osmimístné jízdní kolo parkující poblíž. Díky tomu jsme se dozvěděli o skupině nadšenců, kteří na něm jezdí.

8 místné jízdní kolo

Navíc jsme se dozvěděli, že tu mají i šlapací autobus. Ten jsme však neviděli. Fotili jsme si další kovovou dekoraci a při procházce místního parčíku - Návsi Z. W. Fixleyho - jsme zjistili, že zde bydlí vtipálci a mají "svého Cimrmana". Na volné ploše je spousta skulptur s různou alegorií a významem. Jarek si šel zatočit klikou aby ostatní viděli, jak socha Jana Žižky kroutí očima.

tabulka s místním označením tabulka o Fixleyovi Jarek si hraje

Nyní převzal vedení kolony vozidel Miloš, protože se v Bechyni dobře vyzná.

hezký pohled na zámek

Hodiny na nároží zámku můžeme vyfotit jen z dálky. Pak jedeme nahoru kolem zámku, přes náměstí směrem k lázeňským budovám. V Libušině ulici na hotelu Jupiter (Kotěrově vile Vlasta) je na stěně vyobrazení slunečních hodin. Vzhledem k azimutu stěny 39° a symetrii číselníku je jasné, že se jedná pouze o dekoraci.

Lázeňskou ulicí jsme se vydali na Parkány, odkud je pohled na Duhový most, který se klene nad řekou Lužnicí. Je to nádherná ukázka silničního stavitelství. Byl postaven na začátku minulého stolení a slavnostně otevřen k 10. výročí naší republiky (28.10.1928). V oblouku se klene přibližně 30 m nad hladinou, dlouhý je přes 200m. Slouží jak pro auta, tak železniční dopravu.
Trať Bechyňka byla první elektrifikovanou železniční tratí v Rakousku od F. Křižíka - blíže viz publikace "Elektrický pohon na železnicích s podtitulem Místní dráha z Tábora do Bechyně". Před postavením mostu končila trať z Tábora do Bechyně daleko od středu lázní.

pohled na most

Pro doplnění účastníků foto s informacemi o mostě a pohled z mostu. Z časových důvodů jsme na most nezajížděli.

pohled na most výhled z mostu obsah informační tabule

Na základě informací Jindry jsme hledali další sluneční hodiny v Bechyni v Písecké ulici. Miloš vyslovil domněnku, že hodiny mají být v okolí židovského hřbitova (Michalská ulice). Tyto informace může ověřit jen někdo místní nebo si tento úkol může vzít za své některý z lázeňských hostů a krátit si tak dlouhou chvíli při svém pobytu.

Původně plánovaná zastávka v Raděticích (analematické hodiny) již neplatí. Jedeme do Ratají. Zde jsou hodiny na kostele.

Organizátor akce se nemohl rozhodnout, kterým směrem pokračovat, a tak několik aut kroužilo pod jeho vedením obcí.

Další zastávkou byly Sítiny. Jindra jen konstatoval, že ho sem zavedla navigace, ale kde jsou hodiny, neví. Miloš věděl, kde by měly být. Naštěstí v objektu nikdo nebyl a tak jsme se ptali na hodiny souseda. Jak viděl obrázek hodin na papíře, prohlásil "to jsou naše Sítiny". Nejprve jsme byli zmateni, co tím myslí, pak se vysvětlilo, že hodiny jsou u nich.

hodiny na adrese Sítiny 172

Přejeli jsme do obce Stádlec. Měli jsme štěstí, že byl otevřen vstup do zámecké kaple a tak jsme se dostali k jinak nedostupným hodinám.

hodiny na zámku

Protože tento den byl ve znamení mostů, sesedli jsme se do tří vozidel a odjeli k 2,5 km vzdálenému řetězovému mostu.

info o mostu na mostě fotíme se navzájem

Hledáme další dekoraci. Miloš vzpomněl, jak několik měsíců byla v katalogu informace o dalších hodinách v obci Stádlec. Jednalo se však jen o skobu ve zdi.

Dále hledáme hodiny v Opařanech. Kromě dekorace jsme jiné nenašli. Sice jsme od místního dostali informaci, kde dům č.p. 17 hledat, ale Jindra nás vedl jinam.
Pak nás zavedl kamsi do polí a u jakéhosi zemědělského dvora se začal na polní cestě otáčet. Měli jsme obavy, že jsme si zajeli, ale pak jsme zjistili, že jsme správně. Na jedné budově z jejich seskupení (hospodářský dvůr?) je torzo kdysi překrásných hodin.

vzdálený pohled detail torza hodin

Možná, že jsme zajeli i do Hodušína, ale hodiny jsme tam neviděli.

Poslední hodiny na společné trase byly na faře v Jistebnicích či Jistebnici?

Ještě společné posezení v restauraci a pak odjezd každé auto jinudy.

pohled na jídelní lístek

Po cestě osazenstva vozidel kontrolovala stav některých hodin okolo kterých vozidla projížděla.

Upravit ]